Citáty

Citáty o nešťastné lásce

30. března 2014 v 23:32 | S*
To nejdůležitější není to, že já chci jeho, ale to, že chci, aby on chtěl mě.

Milovat znamená trpět, toužit a předstírat. Trpět za štěstí druhého, toužit po tom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí.

Je zbytečné milovat někoho, o kom víme, že nás nikdy milovat nebude. Vysvětlete to prosím mému srdci.

Milovat někoho znamená pochopit i to, že vás nemiluje.

Někoho milovat a nesmět mu polibek dát, je jako u studánky stát a žízní umírat.

Nejbolestivější je vedle někoho sedět… Někoho se jen tak letmo dotýkat… Plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít.

Milujeme ty, co nás odmítají. Odmítáme ty, co nás milují.

K tomu, abychom se zamilovali, nám stačí jediný pohled. K tomu, abychom zapomněli, nám však někdy nestačí ani celý život.

Já chtěla být jen kamarádkou, však odpusť mi ten hřích. Já začala Tě milovat, Tvé oči, ústa, smích… Ty mě rád nemáš a ani nemůžeš, Ty z celého srdce jinou miluješ…

Jednou mi někdo řekl, že můžu mít určitě všechno, co chci… Otočila jsem se, ukázala na Tebe a řekla: ,,Nemám nic, protože mé všechno má někdo jiný…"

Přátelství ♥

19. března 2014 v 21:16 | S*
P - přítel při to vždy stojí
Ř - říká pravdu, i když bolí
Á - abys nikdy nebyl sám
T - trpělivě naslouchá
E - energii svou Ti dává
L - lásku, která neuvadá
S - sílu, když Ti dochází
T - temnotou Tě provází
V - věří Ti vždy, v každé době
Í - i když ostatní jsou proti Tobě.

Citáty - Láska, přátelství a smutek

31. ledna 2014 v 17:55 | S*
Kdo chce - hledá způsob. Kdo nechce - hledá důvod.

Láska začíná úsměvem, roste polibkem a končí slzou.

Potká láska přátelství a táže se ho: " Co tady děláš, když jsem tu já"? Přátelství rázem odpoví: "Utírám slzy, které ty působíš"...

"Neztrácej čas pro někoho kdo ho nechce trávit s tebou"

Já nehněvám se na Tebe, že jsi mi srdce vzal, ale že jsi mě zradil a do očí mi lhal.

Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují.

Přátelství může zkončit láskou, ale láska nikdy přátelstvím.

Milovat znamená trpět, toužit a předstírat. Trpět ze štěstí někoho jiného, toužit po někom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí.

Až potkáš člověka, který ti ublížil, směj se, ať nevidí, jak tě to bolí ...

Krása se skrývá v srdci'))*

27. září 2012 v 14:50 | S*
Tumblr_lo3jr4z0ko1qlgxfio1_500_large_large

Nesuď člověka podle vzhledu.Ať je člověk krásný a připadá
ti v první chvíli úžasný,nemusí to tak být. I ošklivý člověk
může být krásný v srdci.Může být nejkrásnější uvnitř než
člověk,který je na povrchu nejkrásnější a v srdci je to
zbabělec a zlý člověk.Proto se člověku nejdřív podívej do
srdce a pak až na tvář.
Zdroj: Cituj.cz

Ostatní citáty

2. září 2008 v 21:35 | Simona
V očích máme zapsánu celou duši.
Pláčeš? I v slze je síla. Jdi a žij!
Nikdy neprší z celého nebe.
Nevěř na zázraky - spoléhej na ně.
Šance zaklepe na dveře častěji než si člověk myslí, ale většinou není nikdo doma. (W. Rogers)
Bolest se střídá s radostí.
Každý západ probouzí naději úsvitu.
Občas se musíme podívat skutečnosti zpříma do očí a pak ji popřít.
Nikdy se neboj na chvíli posadit a zamyslit se.
Hudba někdy dokáže nahradit slzy.
Až příliš pozdě člověk pochopí, že kouzlo je v pomíjivém okamžiku.
Nikdy si nenechte ujít možnost zůstat zticha.
Vše ostatní svěřují osudu...
Sny zabijeme tím, že je uskutečníme.
Každý den je boj. Před očima musíte mít stále cenu pro vítěze.
Kdo propadne zášti, je na tom stejně jako člověk, který požije jed a pak čeká, až někdo jiný umře.
Mysli na nejhorší, doufej v lepší.
.
Usmívej se, bude hůř!
Ve svém osobním dramatu hraje každý hlavní roli. Nad oponou je napsáno: "Já sobě."
Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. (R. Fulghum)

Kapka poezie

2. září 2008 v 21:30 | Simona
Víno s vanilkou
Co se dá říct rudou růží?
Láska? Touha? Věřím Ti?
Tak zvláštní ty chvíle jsou
Popíjíme víno s vanilkou
Cítím Tvé dotyky na kůži
Toužím zůstat ve Tvém objetí
První schůzka magnet v očích
Vášnivá noc končí z rána
Nevšední snídaně, emoce sílí
Nedýchám, vstřebávám tuhle chvíli
Vnímám ten zvláštní pocit
Jsem do Tebe zamilovaná
Chci, toužím se s Tebou setkat
Vidět v předsíni Tvé boty
Tvá vůně mě celou omámí
Pak marné čekání, bolavé poznání
Proč mě tohle muselo potkat?
Šedé dny plné nejistoty….
Asi je třeba tím vším projít
Moudrost přijde až později
I to k životu patří, vždyť víš…
Nešťastnou lásku pochopíš
Příště to nenech tak daleko zajít!
Příště? Mám nějakou naději?…
Kam odcházíš?
Kam odcházíš můj milovaný andílku?
Vždy jsem toužil býti ti nablízku,
celé své srdce jsem ti dal,
jenom tvé štěstí jsem si přál...
Život bez tebe nemá cenu,
bez tebe, já brzičko zhynu...
Kam odcházíš světlo mého života?
V mém srdci zůstane jen temnota,
tvůj úsměv pro mě blahem byl,
bez tebe já nebudu míti sil...
Nebudu mít sil tu býti dál,
proč jen mi tě osud vzal?
Kam odcházíš má voňavá květinko?
Naději dej mi alespoň malinko,
naději že tvé srdce bude dále tlouci,
naději, že nepodlehne té kruté moci...
Moci smrti jež se bojí každý,
miluju tě lásko a to navždy...
Kam odcházíš? Já s tebou chci jít,
tvé objetí já navždy chci mít...
Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí,
neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...
Žíly mé chlad nože poznávají,
naše duše spolu odplouvají...
Ona
Autor se hledá
S polámanými křídly neletí,
s prasklou touhou nežije.
Ví, co je její prokletí,
tak se prostě zabije...
Útěk
Autor neznámý
Po schodech do nebe tichounce kráčím,
ze zdola řvou na mne ať vrátit se ráčím.
Já ale na Zemi nemám už poslání,
proč myslí, že mi v mém útěku zabrání?
Zoufale žádám, prosím Vás, pusťte mě!
A moje tělo pak uložte do země.
Nééé, nechci už v tom pekle na světě být!
Vrazi mí, prosím Vás, nechte mě jít!
Žiletka
Autor neznámý
Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí, prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...
Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...
V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..
Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil, vůbec nic netuší,
Sladce si usíná, spánek nic neruší...
Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese tu vinu???
Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to skončila...
Řekl, že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky, když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu, tak vínem se opila...
Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota...
Druhý lístek
Jan Cimický
Řekla mi kdysi
dívka ve vlaku,
,,náš život je jen pomalé umírání
na cestě plné bodláků".
Zda měla pravdu, nepátral jsem ani.
Vím jen, že po zimě přijde tání,
a někdy, tak náhle, pokud vím,
překvapí nás už za svítání,
překrásným ránem slunečným.
Láska je prý krutá. Nevím o tom.
Potkala mě náhle. Nevím jak.
A co bylo předtím a co potom,
nevzpomínám si, ale je to tak.
Bloudili jsme lásko, kde se dalo.
Chvíli tam, pak zase nazpátek,
jako víla s princem, co natrvalo
přišli na svět z dětských pohádek.
Ozvěny
Vladimír Kříž
Ve všem se mi vracíš
tak jako v zimě přicházívá sníh
Jsi tichým pohlazením deště
když šumí ve větvích
I láskou vzdálenou
jež něžná jako dech
teď znovu se mi připomíná
A zase
cítím tvé rty
ve sklence vína
jež sládne jako v polibcích
Pak znovu ozvěna
přinese tvůj smích
tak jako dávný cinkot
zvonků stříbrných...
Zbytečná láska
Karel Kryl
Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne, jak pousmání chladné jsi zbytečná,
jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné, jak odmocnina z jedné jsi zbytečná
jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky, jak žluté pouštní písky jsi zbytečná,
jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny, jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče, jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,
jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče jsi zbytečná
jak promarněná rada, jak stará kůže hada, jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,
jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy, jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí, jak stará děvka s holí jsi zbytečná,
jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby, jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,
jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu, jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,
jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní, jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko ...
Mince
Život má dvě strany mince
Někdy padne orel, jindy panna
Ty vybíráš si cestu sám
Jednou jdeš sem a jindy tam
Ona nikdy není přesně daná
Když cítíš se mizerně
A třeba ještě hůř Ti bude
Ber to jako špatný období
Časem to přejde a bude líp
Říkej si prostě - to půjde…
Zase se cítíš mizerně?
Máš se dívat lidem do očí
Za život se musíš prát
Možná nevyjde to kolikrát
Ale jednou, se karta otočí…

O životě

2. září 2008 v 21:28 | Simona
Jsem krutý i něžný - jsem život.
Jen pro kouzlo vzpomínek nám stačí žít.
Dej každému dni příležitost, aby se mohl stát tím nejkrásnějším dnem v tvém životě. (M. Twain)
Žij každý den svého života, jako by byl první a jako by byl poslední. (F. Nietzsche)
Škoda, že o své životní cestě rozhodujeme ve věku, kdy je pro nás nejdůležitější cestička v účesu.
Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
Opravdu nemusíš nic být. A nemusíš nic dělat. Opravdu nemusíš nic mít. A nemusíš nic vědět. Opravdu se nemusíš něčím stát. Ale je užitečné pochopit, že oheň pálí a že když prší, tak je hlína mokrá…
Člověk potřebuje 2 roky, aby se naučil mluvit a 60 let, aby se naučil držet jazyk za zuby. (F. Wagner)
Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství. (J. Anoulih)
I nedokonalý život bývá krásný.
Žít a nechat zemřít.
Žij okamžikem, protože ta chvíle, co právě prožíváš, už se nikdy nevrátí.
Život odejde mlčky a zatáhne oponu přes mé oči.
Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez kterých si svůj život nedovedeme v plném rozsahu představit.
Délka života závisí na vnějších věcech a nikoli na mně. Na mně jen záleží, jak prožiji čas, který mi byl určen. (Seneca)
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat. (H. Hesse)
Lidský život má nesmírnou cenu lásky. (V.Vančura)
Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku. (D. Ackermanová)
O své věčnosti rozhoduješ v tomto životě! (S. Kierkengaard)
Ticho před narozením, ticho po smrti: život je hluk mezi dvěma neprozkoumatelnými obdobími ticha. (I. Allendeová)

O štěstí

14. srpna 2008 v 18:56 | Simona
Co je to štěstí? Muška jenom zlatá.
Štěstí je radost bez litování.
Musíme se smát dříve, než se staneme šťastnými, neboť bychom mohli zemřít, ani by jsme se zasmáli...
"Šťastný je ten, kdo se při západu slunce těší z vycházejících hvězd." W. Shakespeare
Štěstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí.
Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.
Velikost každého štěstí se měří jeho ztrátou.
Někteří lidé žijí šťastně a nevědí to.
Nic není nesnesitelnějšího než hlupák, který má štěstí.
V okamžiku největšího štěstí je žádoucí zemřít.
Člověk nerad vidí druhé šťastnější než je sám.
Nevěřte, že se člověk může stát šťastným neštěstím druhých.
Člověka stojí vždy mnoho úsilí, aby přesvědčil sám sebe, že je šťastný.
Nemůžeme-li sdílet štěstí s druhými, je to jenom poloviční štěstí.
Mnoho lidí si zkazí život představou neštěstí, které jim hrozí. (Maurois)
Štěstí a duhu vidíme vždycky ne nad sebou, ale nad hlavami druhých. (dánské přísloví)
Štěstí - to je prostě dobré zdraví a špatná paměť. (Hemingway)
Štěstí je jako stín, který nás všude provází, aniž bychom o něm věděli. Je to jakási ozvěna odpovídající na to, co darujeme.
To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, když přestanou mít strach. (Cesbron)
Štěstí tvého života nezávisí na tom, jak se utváří tvůj osud, ale na tom, jak se vůči němu zachováš.(E.From)

O přátelství

14. srpna 2008 v 18:51 | Simona
Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.
Přátelství je láska bez křídel.
Kdyby měli všichni mí přátelé skočit z mostu, neskočil bych s nimi. Čekal bych na dně, abych je chytil.
Nekráčej přede mnou, možná za Tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná Tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel. (Albert Camus)
Přítel je ten, kdo přichází, když všichni ostatní odešli.
Lidé nám patří jen ve vzpomínkách.
Bez přátel není štěstí, bez neštěstí není přátel.
Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří.
Přátelství zdvojnásobuje radosti a na polovinu zmenšuje bolest. (Francis Bacon)
Přítel je ten,který o vás ví úplně všechno a přesto vás má rád...
Člověk umírá tolikrát,kolikrát ztratí přítele...
Podej přátelům ruku, ale neměj při tom zavřené prsty.
Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš.
Kdyby všichni lidé věděli, co jedni říkají o druhých, neexistovali by na světě ani čtyři přátelé.
Přátelství mezi dvěma ženami není nic jiného než spiknutí proti třetí.
Že neodhalujeme přátelům své srdce až na dno, není proto, že bychom si nebyli jisti jimi, nýbrž sebou.
Přátelství ženy k muži je slepá ulička, do které je vehnalo zklamání v lásce.
Kdo opustí smutného přítele, není hoden, aby se někdy dělil s jeho radostí. (Gaius Valerius Catullus)
Přítel je ten, kdo se spolu raduje z dobra, jehož se dostane druhému, a kdo spolu s ním cítí bolest, když má zármutek, ne snad z nějakého jiného důvodu, nýbrž pouze kvůli němu. (Aristoteles ze Stageiry)
Při navazování přátelství pečlivě přihlížejme k tomu, abychom nezačali milovat člověka, kterého bychom jednou mohli nenávidět. (Cicero)
 
 

Reklama